Kurz zdobení kraslic batikou bude zhodnocen výstavou

Kraslice jsou jedním z významných dokladů výtvarné kultury lidu. Jejich původ  je  prastarý, význam  znaků byl však  během  času zapomínán.Slovácké muzeum v Uherském Hradišti a jeho Centrum péče o tradiční lidovou kulturu Zlínského kraje  připravuje od roku 1999 pro zájemce o tradiční rukodělnou výrobu praktické výukové kurzy. Každým rokem věnována pozornost jinému přírodnímu materiálu – pletivům, zdobení vajíček, výuce textilních technologií. Etnografky a pozvaní lektoři, většinou z řad Mistrů lidové umělecké výroby a nově oceňovaných Nositelů tradice lidových řemesel zařazují na základě zájmu veřejnosti semináře, v nichž se frekventanti naučí pracovat s určitým přírodním materiálem a během půl roku jsou podle svých schopností a výtvarné erudice sami schopni zhotovovat výrobky, vycházející z tradice. Do dnešních dnů proběhly už kurzy zdobení kraslic gravírováním–vyškrabováním, vedené L. Kučírkové z Uherského Brodu a M. Sekaninové z Topolné, zdobení kraslice zdobené batikováním za lektorského dohledu J. Lagové z Ostrožské Nové Vsi. Dalším kurz představovala výroby sort ze slámy, lýka a loubku pod vedením M. Zatloukalové z Brodku u Konice a H. Moudré z Věteřova. S ohlasem se setkal kurz paličkování s lektorkou P. Brandysovou z Vlčnova a kurz kraslic zdobených slámou, který vedla Z. Rajsiglová ze Starého Města. Následovaly úspěšné tři cykly kurzů pletení z proutí a pedigu, který byl organizován ve spolupráci s Oblastní Charitou v Uherském Hradišti a kurz pletení z kukuřičného šustí. Pro velký zájem pokračoval dalším výukovým programem pro pokročilé, který byl na jaře 2007 ukončen výstavou v přísálí muzea ve Smetanových sadech, společně s výstupy kurzu pletení ošatek a prostírek z proužků kukuřičného šustí, jehož výuku zajišťovala R. Blažková z Osvětiman, v roce 2007 oceněná titulem Nositelka tradice lidových řemesel. Pro rok 2007–2008 připravilo Centrum péče o TLK výukový program zdobení kraslic voskovou rezevrážní technikou – batikováním. Kurz byl zahájen 6. listopadu 2007 a účastnilo se ho 11 frekventantek. Vedení kurzu se ujala Marie Vlčková (1948), která vyrůstala v prostředí, kde se generace žen věnovaly zdobení novoveských kraslic se znalostí místních tradic. Učitelkou jí stále je především její maminka Jarmila Lagová (1926), která navazovala na své předchůdkyně, proslavenou Alžbětu Bartysovou (1825–1908), Marii Lučnou (1845–1919), Anežku Lekšovou (1876–1928), Antonii Zalubilovou (1893–1983) či Marii Gavalovou (1910–1994). Jarmile Lagové předala impuls především její matka Františka Macháčková a další příbuzené. Kraslice zhotovovala celoročně pro ÚLUV, kde získala ocenění Mistryně lidové umělecké výroby. Marie Vlčková dnes předává znalosti dceři a vnučkám a díky kurzu ve Slováckém muzeu dalším ženám, o nichž můžeme vzhledem k výsledkům jejich práce dnes hovořit jako o jejích pokračovatelkách. První lekce byla věnovaná obecným informacím o kraslicích, jejich zdobení, o novoveském technicko–ornamentálním typu, kraslicích zdobených rezervážní technikou – batikováním a také její kombinací s leptem pomocí šťávy z kysaného zelí. Frekventantky se seznámily s pomůckami, potřebnými ke zdobení vajíček, dřívkem s užší či širší dutou kovovou trubičkou nebo různě ostrými kreslícími pomůckami, které se nahřívají  a namáčejí do rozpáleného otopeného vosku ze včelích plátů ve speciálně upraveném kahánku – lžíci nad plamenem. Technika představuje postupné namáčení vejce do příslušného barevného tónu při striktním zachovávání barevné posloupnosti od oranžové, červené, černé, vždy s postupným bedněním, vykrýváním malých plošek vajíčka na jednotlivých barvách. Závěrečná fáze spočívá v odstranění vosku nad plamenem, tzv. otopováním.

Účastnice kurzu se postupně seznamovaly s ornamentálně složitějšími drobnokresebnými motivy, neboť právě kraslice s Uherskoostrožska vynikají technickou dokonalostí až virtuozitou ve zdrobňování motivů a zhušťování geometrických sítí. Precizní drobnokresebné dekory v této oblasti vykrystalizovaly k rozvinutí florálních kompozic do motivů halúzkových, tedy rostlinných, podle symboliky a námětů se ujalo místní pojmenování kraslic jako kostelové stropové, kostelové oknové, kostelová na Srdce Páně, imitující chrámové stropy, kostelní vitráže, motivy na kalich, monstranci, které jsou často umocňovány využíváním ornamentálních pruhů, cest nebo vody, členící kraslici na menší plochy. Druhým technicko–ornamentálním typem novovoeských kraslic je batikování kombinované s leptem. Představují ho kraslice zelové, zdobené drobnokresebným ornamentem. Ten vytváří síť kosočtverců v barvě žluté (sirkové), dalšími přistupujícími barvami jsou oranžová (mrkvová) a červená (rumělková). Autorství je připsáno zmíněné malérečce Alžbětě Bartysové z Ostrožské Nové Vsi. Od předchozího postupu se zelové kraslice v závěru práce namáčejí do šťávy z kvašeného kyselého zelí, která nejtmavší voskem nepokryté plochy vyleptá doběla. Společně s tvorbou lektorky Marie Vlčkové z Ostrožské Nové Vsi bude ve výstavě přiblížena uvedená technika zdobení kraslic a kraslice nových krasličářek, jimiž se brzy mohou stát Eliška  Bečicová, Ludmila Dvořáková, Dana Koníčková, Hana Lepková, Vojtěška Martínková, Kristýna Mikulková, Milena Mikulková, Marie Šuranská, Veronika Uhlířová, Lenka Vašků a Markéta Masaříková.