- Rozvojové projekty
- Ediční činnost
- Konference o věznici
- Věda a výzkum
- Cena Vladimíra Boučka
- Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje
- Nositelé tradice lidových řemesel ze Zlínského kraje
- Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Zlínského kraje
- Digitální mapa tradiční kultury
- Sbírka kraslic Antonína Václavíka
- Výšivka na výřez z Uherskohradišťska
- Názvosloví etnografických sbírek
- Muzejní spolek
- Společnost přátel slivovice České republiky
- Cyrilometodějské výročí
Josef Hruška
Tradiční kovářství
Valašské Meziříčí
Josef Hruška se narodil v roce 1941 v Ostravě-Zábřehu. V Kelči, kam se rodina přestěhovala, se vyučil v otcově kovářské dílně kovářem a podkovářem. Na Pokračovací škole v Rokycanech získal výuční list a poté studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Turnově, kterou úspěšně ukončil v roce 1958. S otcem pak ještě do roku 1960 pracoval soukromě, než byla jejich kovárna zestátněna a přešla pod Okresní stavební podnik ve Valašském Meziříčí. Až v roce 1989 si mohl založit samostatnou živnost, kterou provozuje dodnes. Přes nejrůznější omezení podmíněná dobou i technickými možnostmi se snažil o provoz vlastní dílny, kde mohl vylepšovat svoje pracovní postupy. Snaha po profesním růstu vyvrcholila přezkoušením na Ústředí uměleckých řemesel, po jehož absolvování mu byl udělen titul „Pracovník uměleckého řemesla – obor umělecký kovář“.
Kromě užitkového sortimentu kovářských výrobků se začal postupně orientovat také na uměleckořemeslnou produkci (dveřní kování, zámky, kliky, krbové nářadí, mříže). Snaží se o osobitý styl a formu. V jeho práci nalezneme vliv spolupráce s Alfredem Habermannem a řadou výtvarníků a architektů. Podle návrhů sochaře Ambrože Špetíka a architekta Paláta vyrobil kovové prvky a mříže v chrámu sv. Jakuba ve Valašském Meziříčí, klášteře dominikánek v Olomouci, na zámku Kinských v Kelči a řadě dalších lokalit. Experimentuje s kovem při výrobě damascénské oceli či puškových hlavní a nožů.
Josef Hruška patří ke kovářům, kteří ještě měli možnost se vyučit tradiční podobě řemesla. Jeho zručnost, um a práce se stala námětem pro několik dokumentárních filmů (Dědicové starých řemesel, Tajemství damascénu, Kouzla s ohněm). Svým dílem přispěl ke zdomácnění kovářské práce v interiéru obydlí a veřejných budov a k uchování technologických postupů a znalostí. Své zkušenosti předává mladší generaci řemeslníků jednak ve své domácí dílně, jednak v rámci Kovářské soboty ve Valašském muzeu v přírodě nebo na mezinárodním setkání Hefaiston na hradě Helfštýn. V roce 2006 mu byl udělen titul ministra kultury ČR Nositel tradice lidových řemesel.


RSS akce












