* 1928, Nové Město na Moravě
Uherské Hradiště-Jarošov

Ocenění za celoživotní tvůrčí přínos a popularizaci tradiční lidové výroby v oblasti návrhářství nábytku, bytových doplňků a drobných dekorativních předmětů.

Jaroslav Procházka prožil své dětství v Novém Městě na Moravě, kde jeho rodiče Vlasta (roz. Hajdová) a Jaroslav Procházkovi vychovávali tři syny – Jaroslava (1928), Vlastimila (1930) a Jiřího (1936).

Navštěvoval Základní školu ve Velkém Meziříčí, v letech 1941–1945 studoval Gymnázium v Havlíčkově Brodě, poté Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně (tehdy Vyšší škola uměleckého průmyslu Brno, 1950–1954), obor – interiéry, móda, návrhářství. Při studiu se zaměřil především na prostorové výtvarnictví. Udivovala ho práce starých mistrů a jejich technologické postupy a vždy se zajímal nejen o materiál, ze kterého jsou předměty vyráběny, ale prvořadě také design a vlastní funkčnost výrobků. Jeho vzorem se zde stal prof. architektury Josef Adolf Šálek (1911, Vídeň), který architekturu studoval na Uměleckoprůmyslové škole (prof. O. Strnad) a Akademii výtvarných umění (prof. C. Holzmeister) ve Vídni. J. Procházka se s ním denně setkával nad konkrétními úkoly, měli k sobě blízko i z toho důvodu, že bydleli v jednom domě na Gorazdově ulici a společně chodívali přes Špilberk, kdy hovořili o neobyčejně tvůrčí a zajímavé práci. Profesorovy myšlenky a dílo tak zásadně ovlivnily další Procházkův vývoj a profesní směr.

V roce 1954 přišel Jaroslav Procházka do Uherského Hradiště. Krátce pracoval v Národním podniku Let Kunovice jako designer v propagačním oddělení. Jeho zájem a jasná představa o budoucí specializaci jej však v roce 1956 přivedla do Ústředí lidové umělecké výroby v Uherském Hradišti. Přijímal ho tehdy Ing. arch. Vladimír Bouček, vedoucí oblastního závodu ÚLUV v Uherském Hradišti, závodu, který se stal přímým pokračovatelem původních vzorkových dílen, jejichž činnost byla zahájena v říjnu roku 1947 v dřevěném pavilonu, tzv. boudě v hradišťských Rybárnách. Rovněž s ním J. Procházka brzy našel společnou řeč a myšlenky nejen v pracovním zájmu, specializujícím se na výtvarnictví a návrhářství nábytku, ale i v souznění názorů osobních a životních. Na tento úsek života J. Procházka upřímně vzpomíná: „Byly to nejkrásnější roky života mezi výbornou dělnou partou nadšených lidí, které denně provázel smích, jež se stal skutečným kořením naší pracovitosti a neutuchajících nápadů.“

Jaroslav Procházka zde působil jako dlouholetý výtvarník pro obory nábytek, dřevěná galanterie, hračky a výrobky z proutí. Nesmířil se však se standardními postupy, ale jeho hlavní snahou a cílem bylo další zdokonalování a precizování předmětů s uplatňováním estetických požadavků přítomnosti.

V době svého působení v ÚLUVu uplatňoval své znalosti z řady oborů tradiční umělecké výroby a v těchto oborech realizoval svůj nezaměnitelný tvůrčí potenciál. Stěžejní byla jeho práce se dřevem a pletivy. Díky poznatkům vlastností dřeva, ale i přehledu a praktickým znalostem starých technologických postupů se mohl věnovat originálnímu pojetí návrhů i realizací prototypů nábytku, které vycházely z tradice, nepodléhaly momentálním nábytkářským trendům a svým pojetím zůstávají dodnes zajímavé.

Velkým přínosem se pro návrháře a autora řady realizací staly také studijní pobyty u nás i v některých zemích Evropy (Polsko, Německo, Švédsko, Finsko), Ruska a Dálného východu (Vietnam), kde se zdokonalil v práci s přírodninami, které často a rád využíval jako výplety skříňových dvířek, opěradel, sedadel, nábytkových stěn a podobně.

V interiérových návrzích se nezabýval jen nábytkem. Dotvářel jej osobitými návrhy a vlastní realizací předmětů doplňkového charakteru jako jsou dřevěné soustružené misky a mísy, dózy, osvětlovací závěsná tělesa, lampy nástěnné i stolní lampičky, návrhy modrotiskových prostírání, keramika.

Všechny jeho návrhy představovaly dokonalé skloubení technik starých lidových mistrů s originálním a čistým pojetím moderního designu. Autorovo citlivé využívání a kombinování různých technik dlabání, řezbování a vybíjení přispělo k vysoce estetickému vzhledu a atraktivnosti výrobků, expedovaných dílnami ÚLUV nejen v tehdejším Československu, ale též daleko za hranice naší země. Za svou činnost oceněn několika uznáními, z nichž mu byl titul zasloužilý pracovník Ministerstva kultury udělen v roce 1985.

J. Procházka se podílel na přípravě řady atraktivních výstav v Československu i v zahraničí, např. v Rusku, Německu, Polsku či na Kypru. Z těch, které výtvarně realizoval a které mohla obdivovat široká veřejnost v našem regionu, vzpomeňme např. výstavu výrobků ÚLUV (Slovácké muzeum, 1964), výstavu k 25. výročí trvání ÚLUV Tradice a současnost (Slovácké muzeum, listopad – prosinec 1970), výstavu Modrotisk v minulosti a dnes (ÚLUV a SM Uh. Hradiště, 29. 9. 1972 – 15. 1. 1973), výstavu Květiny v bytě (ÚLUV, 1974), Svědectví staroslovanských hrobů (Slovácké muzeum, listopad 1973 – leden 1974), Lidová umělecká výroba a současnost (Slovácké muzeum, 14. 9. – 11. 10. 1977), Dítě v tradici a současnosti lidu na Slovácku (Slovácké muzeum, 17. 6. – 31. 12. 1979), 35 let ÚLUV v UH. Hradišti (Slovácké muzeum, 3. 7. – 31. 8. 1988), výstavu Lidová výroba na Moravě (ÚLUV v Uh. Hradišti, hrad Buchlov, květen – říjen 1989).

S celoživotním průřezem Procházkova díla se uherskohradišťská veřejnost seznámila v roce 1988, monumentálně pojatou výstavou Z tvorby Jaroslava Procházky (velký sál Sdruženého klubu pracujících v Uh. Hradišti, 21. července – 12. srpna 1988), která jej představila jako talentovaného výtvarníka a skromného optimistického člověka, který zasvětil lidové umělecké výrobě celý svůj skromný, ale nesmírně aktivní a bohatě naplněný život.