* 1925, Uherské Hradiště
roz. Müllerová
† 2019

Čestný titul za přínos a popularizaci tradiční lidové kultury a jejího výtvarného projevu v oblasti odívání, stolování, dekoračních tkanin, módních doplňků a hračkářské tvorby.

Arnoštka Eberhardová vystudovala Školu uměleckých řemesel v Brně a v roce 1949 nastoupila do vzorkových dílen Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV), jejímž vedoucím byl Ing. arch. Vladimír Bouček. Spolu se svými spolupracovníky rozvíjela koncepci vývojářství na základě „boučkovské motivace“ výtvarníků, který dával impuls k tvůrčím experimentům. A. Eberhardová se od začátku zapojovala do realizací v tkalcovských technikách, v práci s přírodními pletivy, bytových doplňků, ale také v oblasti fotografické (např. zpracování leporela). Její systematická výtvarná činnost se uplatnila především v práci z přírodních pletiv – ze slámy, kukuřičného šustí a orobince, s upřednostněním výročních zvykoslovných předmětů. Věnovala se studiu a vývoji výtvarného zpracování kraslic, můžeme ji zařadit mezi osobnosti, které ve své době upozornily na jejich etnografické a estetické hodnoty. Ve spolupráci s Ing. arch. Vladimírem Boučkem se snažila o rozbor kompozice ornamentální výzdoby kraslic, zkušenosti z této činnosti pak uplatnila při zkouškách barvení přírodními barvivy a při aplikaci kraslicové voskové rezervátní techniky při dekorování předmětů ze dřeva. Po roce 1950 začalo ÚLUV organizovat vlastní síť dílen a výrobců, kam byla v roce 1954 zapojena i modrotiskařská dílna Františka Jocha ze Strážnice. Zde získala první výrobní zázemí pro vlastní koncepci vývoje. Ze začátku se věnovala vzorování modrotiskových ubrusů, záhy začala spolupracovat s výtvarníky modelové konfese, např. Miladou Jochcovou z Brna a Jarmilou Valentíkovou z Uherského Hradiště, se kterými vytvářela experimentální modely. V šedesátých letech připadla do její působnosti také dílna Josefa Danzingera v Olešnici, převzala výtvarný dohled na orobincovou tvorbu v Blatnici pod Sv. Antonínkem a v Brumovicích. V letech 1960–1962 se krátce zabývala výšivkou, čímž si rozšířila odborný rozhled v oblasti lidové ornamentiky a motiviky vzorů.

A. Eberhardová se představila řadou výstav v rámci kolektivních prezentací Krásné jizby a ÚLUVu (např. Uherské Hradiště 1972, Pardubice 1973, Německo 1974). V roce 1983 byla její osobnost představena ve Strážnici formou profilové výstavy. V témže roce začala s A. Eberhardovou spolupracovat výtvarnice Jana Kubínová z Uherského Brodu, která se začala seznamovat s její prací a přebírat od ní zkušenosti (např. technika sítotisku, panelový tisk atd.). Jana Kubínová pak na základě jejích postupů mohla dále originálně rozvíjet možnosti modrotisku. Dodnes se prostřednictvím modrotiskových dílen můžeme setkávat s jejími vývojovými náměty v odívání, stolování, v oblasti dekoračních tkanin, módních doplňků i hraček, kde můžeme sledovat její dva výjimečné pohledy – uplatnění tradičních bordur a stylizovaných prvků. Význam této osobnosti pro obor, region je podtržen i publikační činností. Její náměty dodnes uplatňují dílny zabývající se modrotiskem. Arnoštka Eberhardová se během svého tvůrčího života zasloužila o popularizaci tradiční lidové kultury a jejího výtvarného projevu.