* 1956, Uherské Hradiště
Práce s hlínou – tradiční tupeská majolika – fajáns
Tupesy

Zuzana Hartlová, dcera Ladislava Hartla (* 1921, † 1993) z Velehradu a Jiřiny Hartlové (* 1924), rozené Úředníčkové, dcery známého keramika Oldřicha Uředníčka z Tupes, čp. 15.

Zuzana Hartlová vyrůstala v „keramické“ rodině. Maminka v rodové linii navazovala na tradici vedené přes staříčka, dědečka Jaroslava Úředníčka a poté otce Oldřicha. Její dědeček se totiž společně s mistrem Ferdinandem Petrášem účastnil hrnčířského kurzu v roce 1914 v Domě umělců v Hodoníně, který z iniciativy Františka Kretze uspořádalo Sdružení výtvarných umělců moravských, což byl první krok k založení výroby tradiční majoliky v Tupesích. Pradědeček Zuzany Hartlové Jaroslav Úředníček (1874–1951) získal talent po předcích, hrnčířích z Napajedel. Pracoval v oboru strojník, po sňatku se usadil v Tupesích, kde začínal jako obchodník, koupil cihelnu a po absolvování zmíněného kurzu si postavil malou dílnu, kde hledal správnou cestu, vedoucí ke kvalitní výrobě majoliky, glazur, pálení i odbytu. Na výrobě se podílela jeho rodina. Po smrti první ženy se podruhé oženil a celkem zplodil dvaadvacet dětí. Z nich řada ovládala a stále ovládá výrobu tradiční tupeské fajáns. Z prvního manželství k mistrům patřili Oldřich, Antonín, Božena, Svatopluk a Miroslav.

Zuzana Hartlová se od dětství pohybovala v prostředí, kde se keramika vyráběla a byla intenzivně nejen otcem a matkou, ale i tetou Alenou a strýcem Luďkem zasvěcována do problematiky malování, výpalu i expedice zboží. Výtvarně nadaná Zuzana od dětství navštěvovala LŠU. Jejím učitelem se stal  Ruda Kubíček, akademický malíř z Uherského Hradiště, který ji předal základy výtvarného cítění a techniku. Keramické výrobě se příliš ve škole nevěnovali, neboť mistr Kubíček dobře znal zázemí rodiny Hartlovy a Úředníčkovy.

Poté Zuzana Hartlová nastoupila do učebního oboru umělecký keramik v Družstvu umělecké výroby Lidová tvorba v Tupesích, kde se v letech 1971–1974 prakticky vzdělávala v keramické dílně u mistrů Jaroslava Petráše a Blanky Füllepové. Teoretické znalosti získávala ve Škole uměleckých řemesel v Praze, obor umělecký keramik, který byl zřízen speciálně pro tupeskou keramičku.

V letech 1974–1978 studovala Zuzana Hartlová Střední umělecko-průmyslovou školu v Uh. Hradišti, obor umělecké zpracování keramiky u profesora Jiřího Vlacha, Stanislava Mikuláštíka a mistra Vladimíra Groše, který vyučoval praktické záležitosti a technologické specializace. Po studiu nastoupila do družstva umělecké výroby Lidová tvorba Uherský Brod, do keramické provozovny v Tupesích, kde se zabývala především malováním tradiční tupeské keramiky.

Velký vzor však měla Zuzana ve svém otci Ladislavu Hartlovi, který vystudoval dvouletou Obchodní akademii v Uh. Hradišti a byl absolventem cihlářské školy v Plzni. Po absolutoriu nastoupil v roce 1942 jako účetní do soukromé džbánkárny Oldřicha Úředníčka v Tupesích a po sňatku s jeho dcerou Jiřinou Úředníčkovou, která také pracovala v keramické dílně, se stal spolumajitelem dílny a později jejím vedoucím. V této funkci zůstal celých čtyřicet let, tedy i v období, kdy dílna přešla pod Moravskou ústřednu a poté pod družstvo Lidová tvorba Uherský Brod. Jeho zásluhou byla v Tupesích postavena nová provozovna pro výrobu keramiky, která byla uvedena do provozu v roce 1975.

Zuzana Hartlová se zpočátku uplatňovala hlavně jako malířka keramiky. Jako mistrová malírny působila Zuzana Hartlová v keramičce do roku 1997. V devadesátých letech však už nebyla se situací v keramičce spokojená. Plánovala odchod k samostatné činnosti a předpokládala, že společně s otcem, mistrem L. Hartlem, založí vlastní dílnu, v níž by jí byl otec ideálním zkušeným společníkem, kde by se společně věnovali tradičním vzorům a tvarosloví. Otec však náhle v roce 1993 zemřel a Zuzana Hartlová odložila své rozhodnutí a zůstala v Dekoru do prosince 1998, kdy se stala osobou samostatně činnou a zřídila si svou živnost v rodinném domku v Tupesích čp. 304.

Zpočátku se věnovala drobnější dekorační tvorbě, jako jsou vánoční svícny, miniatury – zvířátka, prasátka, zvonečky, hrnečky, drobné servisy, betlémy. Postupem času se začala zabývat výrobou větších dekoračních předmětů se specializací na repliky starých habánských vzorů a majoliky minulých století pro sběratele a odborníky, kterou se nikdo v okolí nezabývá a práce si získala velký úspěch. Při hledání odbytu vycházela ze zkušeností z Lidové tvorby a z Dekoru, z kontaktů ze zaměstnání, postupem času rozšířila tvorbu i pro odběr v rámci narůstajícího cestovního ruchu a turismu, kde získávala postupně odbyt na základě objednávek v Praze, Zlíně, Luhačovicích, Znojmě, Uh. Hradišti, na severní Moravě.

Zuzana Hartlová se jako jedna z mála keramiků zabývá do dnešních dnů výrobou tradiční majoliky, užitkové a dekorační keramiky. Vychází z tvarů, dekorů i barevné škály, navazující na rodinnou tradici, která od počátku respektovala znalost technologie přípravy kvalitní hlíny, bílé polevy i dalších ustálených barev vysokého žáru. K nejčastěji uplatňovaným dekorům patří tupeská růže s okvětím, slaměnkový dekor s využitím drobných žlutých nebo červených kvítků, ale především je specialistkou na hotovení kopií či replik habánských motivů a starých západoslovenských dílen, včetně využívání modrých geometrických motivů – např. zakázkou historických replik pro hrad Buchlov, jídelní servisy pro sběratele s vinařskou tematikou, s cechovními náměty, miniatury – čutorky, zvířátka, drobné předměty veškerého sortimentu, betlémy i figurální tvorbu.

Zuzana Hartlová si zajišťuje veškerou práci spojenou s její uměleckou tvorbou sama, kvalitní hlínu nakupuje od velkododavatele keramické hlíny v regionu, své zboží sama točí na elektrickém hrnčířském kruhu, sama svůj sortiment maluje. V rodinném domku má malou kruhovou elektrickou pec s výpalem na 1 000 °C, kterou zkonstruoval keramik Svatopluk Úředníček z Buchlovic. Své zboží expeduje samostatně, za pomoci rodinných příslušníků.