* 1936, Uherské Hradiště
roz. Havlíčková
Textilní techniky – lehká krojová krejčovina
Uherské Hradiště-Mařatice

Marie Vojtěšková vyrůstala v zemědělské rodině. Rodiče byli malorolníci a maminka Marie Havlíčková, rozená Varmužová (1907–1984) byla známá znalkyně krojů. Už jako malé děvče pomáhala matce s přišíváním knoflíků a rozhodla se, že se bude jednou profesionálně věnovat krejčovské práci jako učitelka ručních prací. Kvůli svému původu však nedostala doporučení ke studiu, ale otci se podařilo zajistit jí vzdělání u slečny Růženy Klímové v Uherském Hradišti, která měla svou dílnu a malý obchůdek v Bezručově ulici (na místě Slovače na Zelném trhu) a na místě dnešní Delty na Masarykově náměstí, kde v podloubí stávala zakázková dílna KROJE ŠATY VÝŠIVKY. Celý život se věnovala šití krojů ve Slovači, po odchodu do důchodu pracuje ve své malé dílně v rodinném domku v Mařaticích.

V letech 1948–1951 nabyla M. Vojtěšková základy vzdělání a naučila se šít luxusní sortiment, dámské, pánské spodní prádlo a pánské košile, který dílna slečny Klímové produkovala. Poté přešla do Závodní školy práce podniku Styl, po roce 1953 přejmenovaný na podnik Sanita a Styl, jehož vedení mělo sídlo ve Veselí nad Moravou. V roce 1954 nastoupila do Slovače v Havlíčkově ulici, kde byl tehdy vedoucím Emil Stránský z Velehradu, kde pokrývala zakázky od obchodů, které se v polovině padesátých let pohybovaly kolem tisíců fěrtušků, spodnic, základních krojových součástek.

Koncem října 1957 se Marie provdala za Jaroslava Vojtěška z Huštěnovic a rodinu založili v rodném domě rodičů Havlíčkových v Mařaticích na čp. 415. Protože přišly děti Jaroslav (1958) a Marie (1960), musela řemeslo načas opustit. Do Slovače, tentokrát už na Průmyslové ulici, nastoupila na apel Zdenky Procházkové, mistrové dílny, která znala kvality Marie Vojtěškové. V šedesátých letech už se objevovaly první samostatné zakázky pro slovácké krúžky, např. přední pánské slimákovice a košile všeho druhu. Věnovala se vývoji střihů, ale musela reagovat na vše, co bylo potřeba. Práce se stupňovala. O družstvu Slovač šly dobré reference, podnik vyvíjel dobrou politiku a získával zakázky ze Slovenska. Vedle krojů pro folklorní skupiny se vyskytovaly i zakázky pro soukromníky. Největší zájem byl v té době o myjavské kroje, zástěry, kordulky, na které doma ještě musely švadleny háčkovat drobná kvítka a další ozdoby, typické pro určité regiony. Každý ze zaměstnanců se musel postarat o všechny postupy od začátku do konce, od nastřihání až do vyžehlení. Největšími odběrateli byly soubory SĽUK, Lučnica, Vojenský umělecký soubor Víta Nejedlého, ale rozmáhaly se zakázky z celé republiky. Slovač pokrýval poptávky souborů z celého Slovenska, ale i ze Slovácka – z Hradišťka, Strážnicka, Podluží, ale i z Valašska a Slezska. Mezi prvními byly soubory Hradišťan, Danaj ze Strážnice nebo Břeclavan z Podluží, později pro všechny soubory z regionu.

M. Vojtěšková ze Slovače odešla do důchodu v roce 1991. Pracuje denně ve své dílně v rodinném domě v Mařaticích. Specializuje se na lehkou dámskou krejčovinu, hotovení spodnic, košil, rukávců, předních a zadních sukní, kordulek, díky svým zkušenostem ovládá šití všech druhů mužských košil, dokonale plisování a vrapení. Ve svých letech oplývá zdravím, vitalitou a elánem, který s radostí vnáší do krojů, na nichž s láskou téměř každodenně pracuje a které při všech příležitostech s obdivem sleduje a hodnotí.