* 1969, Uherské Hradiště
Práce s hlínou – keramika, zakuřovaná hrnčina
Zlechov
† 2020

Obec Tupesy patřila ještě na přelomu 19. a 20. století k významným hrnčířským střediskům. Především kvalitní hrnčířská hlína přivedla k práci zdejší významné rody, které se podílely na založení známých hrnčířských dílen. K nim bezpochyby řadíme rod Vlčků, který se věnoval výrobě černé hrnčiny. Z nich v paměti zdejších lidí přežívají Jan Vlček (1872–1952) a jeho pokračovatelé, synové Jaroslav (1902–1976), Oldřich (1920–1998) a Vladimír (1922). Ten se ke své původní profesi vrátil až po revoluci, v roce 1991. Vlčkova původní dílna byla zastaralá, proto zde zbudoval novou dílnu, sušárnu a pec. K hrnčířství přivedl svého vnuka Igora a předal právě jemu, jako poslednímu z rodu Vlčků, znalosti a dovednosti v oblasti výroby černé zakuřované a užitkové glazované keramiky.

Igor Chrástek se seznamoval s hrnčířským řemeslem od dětství. Učitelem mu byl dědeček Vladimír Vlček a mistr Jaroslav Petráš, u kterého se ve Skanzenu v Tupesích vyučil. Při jejich práci jako vnímavý a talentovaný učeň získával cenné rady, návyky a dovednosti, potřebné pro provozování oboru hrnčířství. Zájmu o profesi propadl natolik, že se rozhodl rozšířit svou kvalifikaci dálkovým studiem na Odborné škole uměleckých řemesel v Praze v letech 1994–1996 v oboru umělecký keramik. Do roku 1996 byl zaměstnán jako kruhař ve Skanzenu v Tupesích, nyní je ve svobodném povolání. Patří k talentovaným kruhařům v regionu, věnuje se hlavně točení pro keramiky, kterým dodává polotovary na objednávku, a to nejen na Uherskohradišťsko. Hlavním odběratelem je Lidová Tvorba v Tupesích, jejímž majitelem je keramik Libor Tichý ze Zlína. Jeho sortiment tvoří užitková a dekorativní keramika všeho druhu – květináče, dózy, misky, talíře, rozmanité hrnečky a podšálky, soupravy, dekorativní mísy apod.

Igor Chrástek je jedním z mála keramiků v našem regionu, který důvěrně ovládá technologické postupy výroby tradiční černé či zakuřované keramiky, její zdobení plastickými dekory, nalepováním vzorů, tlačením prsty i hlazení pomocí křemínku. Situace mu však doposud nedovolovala investovat do výstavby nové pece a věnovat se výrobě černé hrnčiny soustavně. Jeho zboží – tradiční látky, hrnce, sléváky, nádoby, kubaňky, ale i další nádoby – vychází z původního tvarosloví a uplatňuje v něm své výtvarné vlohy a osobní invenci.