* 1938, Uherské Hradiště
† 2018
Práce se dřevem – soustružení dřeva, vylévání cínem, intarzie
Uherské Hradiště-Mařatice

Antonín Hájek získával od dětství základní návyky, poctivost a vztah v každé práci v rodině živnostníka a kamnářského mistra v Uherském Hradišti, kde se mu vzorem stal právě otec. Po ukončení vojenské služby se začal více zajímat o lidové umění. Zvolená profese v oboru metalurgie jej nedokázala uspokojit, ale využil znalostí oboru pro svou zálibu – řezbářství, soustružení a zdobení dřeva. Technologie obrábění, měření a další znalosti a dovednosti se staly základem pro další profesní orientaci. Velký vliv měl na něj keramik Karel Němec z Ratíškovic, který se stal impulsem k pokusu o vlastní uměleckou tvorbu. Učitelem a rádcem, jak pracovat se dřevem, se stal i Jan Kalous, bývalý pracovník ÚLUV v Uherském Hradišti. Antonín Hájek se setkával s Ing. arch. Vladimírem Boučkem, který mu předával zkušenosti v oblasti designu, prezentace a uplatnění výrobků na trhu. Velkou zkušenost představovalo pro Antonína Hájka působení na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, kde od roku 1987 pracoval jako správce budov. Akademická půda a možnost komunikace s profesionály pomohly rozvíjet Hájkův talent a získat zkušenosti v řadě oborů. Pomáhal při výtvarných sympoziích, podílel se na výrobě tavicí pece, spolupracoval s Jiřím Vlachem a Miroslavem Dobešem při odlévání bronzových plaket. Ti ho nejvíce inspirovali k tomu, aby se začal umělecky realizovat. Antonín Hájek je také sběratelem starobylých soustruhů, které renovuje, zprovozňuje a práci na nich předvádí na jarmarcích a v muzeích, kde obdivuje předměty zdobené touto technologií jako jsou roubíky, gajdy, kyje, přeslice, kolovraty, bičiska, valašky, palice či rukojeti nožů. Od sedmdesátých let 20. století se věnuje soustružení dřeva a jeho vylévání horkým cínem. Na doporučení Vladimíra Boučka se zaměřil na výrobu drobného užitkového zboží, svícny, misky, podnosy, talíře a dózy. Neztotožnil se však s názorem věnovat se omezenému okruhu výrobků, láká ho stále zdokonalovat se a přicházet s novými nápady. Na trh přináší neobvykle jemné zboží, jeho cílevědomost a talent mu umožňují zhotovovat na soustruhu i ojedinělé velké předměty užitného umění. Vedle intarzie se věnuje i speciální technice, kterou představuje lepení předem připravených dřevěných lamel. Jejich skládáním vzniká mozaika, v níž vyniká různorodost a barevnost dřeva. Kombinuje přitom světlé a tmavé odstíny jednoho druhu dřeva, nejčastěji švestky a dubu. V jeho tvorbě zaujímá významné místo dřevo červené švestky a meruňky, hnědé hrušky a dubu, u něhož Antonín Hájek preferuje starší dřevo s tzv. zrcátky, upřednostňuje bílý až smetanový topol a topolovou kořenici s tmavými skvrnami, smetanový jasan, smetanové brazilské koto, kanadskou borovici s narůžovělými krásnými letokruhy, tmavý kanadský nebo americký ořech, vlašský ořech, mahagon nebo tmavší červený vietnamský jang nebo třešeň.

V poslední době se věnuje hlavně profilaci dřeva, které patřilo v tradičním prostředí k základním technikám změny původního tvaru dřeva pomocí řezby, řezání, prořezávání nebo soustružení. Pracuje na elektrickém dřevařském soustruhu s motorovým pohonem, který zjednodušil a zrychlil otáčky soustruženého materiálu. Soustružení dřeva provádí za pomoci opěrné podložky ručním držením obráběcího nástroje. Pokud pokračuje ve zdobení dřeva horkým cínem, speciálními soustružnickými dláty vyrývá po obvodu rýhy podle předem namyšleného dekoru. Vlastní prolévání dřeva roztaveným kovem se znalostí vhodnosti, schopností a možností kovu nabízí vytváření geometrické sítě s uplatněním vodorovných, svislých, šikmých i zakřivených čar.

Soustružení dřeva zdobené vyléváním kovem není u nás v současné době rozšířeno. Antonín Hájek patří k tvůrcům, kteří navazují na stará řemesla, opírající se o tradiční postupy vylévání dřeva kovem. Tvorba Antonína Hájka dokládá jedinečnost tradiční technologie a jeho výrobky dosáhly vysoké umělecké úrovně.