Košile patří mezi hlavní a vývojově nejstarší součásti mužského lidového oděvu. Byla oblékána celoročně, nejen na běžné nošení a na práci, ale byla také součástí obřadního a svátečního lidového oděvu na Moravském Slovensku. V příspěvku je pozornost věnována vývoji podoby košile v minulosti či etymologii a dialektickým výrazům, ale i základním charakteristikám této oděvní součástky, jako je materiál, výzdoba a především střihová konstrukce. Přičemž je využit sbírkový materiál Národního ústavu lidové kultury, v němž jsou zastoupeny košile z celého Moravského Slovenska.

Historickým předchůdcem mužské košile venkovských vrstev byl různě označovaný košilovitý šat mužů i žen. Byl spodním oděvem a současně v letních měsících a na práci se užíval jako svrchní oděvní součástka. Jednalo se o oděvní součástku, jejíž podoba byla v základu jednoduchá, složená z pravoúhlých dílů a zhotovována podomácku z vlastního materiálu, konopného a lněného. Až později se pro výrobu košile začalo využívat kupované bavlněné plátno, které se využívá až do 21. století.

Mužská košile pozvolna měnila svoji podobu, největší vliv na její vzhled a způsob oblékání měla renesanční móda a zásadní změnu prodělala v lidovém prostředí v 18. a především v 19. století. Jak nám dokládá sbírkový materiál, mezi několika střihovými variantami košil, které se na Moravském Slovensku objevují a dochovaly se dodnes, je patrné, že v oblasti Podluží, Horňácka a části Dolňácka se lze setkat s košilemi, které dodnes zachovávají střih složený z pravoúhlých dílů. Konstrukce trupu vychází z ovinutí těla a je pro ně charakteristický rovný otevřený rukáv a zavazování na tkanice, případně spínání na spínátko. Na Kopanicích jako jediném subregionu Moravského Slovenska se uchoval střih podélného poncha, který je pravděpodobně archaickým střihem mužské košile. Na Moravském Slovensku je rozparek v průkrčníku umístěný nejčastěji na boku předního dílu a je přivazován dvěma páry tkanic – pod krkem a u pravého ramene. Výrazným posunem ve střihu košile byla bezesporu změna střihu rukávů, které jsou všity do manžety a vychází ze stylové módy 19. století, kdy se prosadila manžeta a přehnutý límec.

Odlišnou střihovou skupinu tvoří košile na Uherskohradišťsku a částečně i Uherskobrodsku, které jsou výrazně řasené s příramkem, jsou zřejmě ovlivněny střihem ženských příramkových rukávců. Jejich rukávy jsou k zápěstí zúžené a u přeloženého límce je rozparek spínaný na spínátko. Tento střih lze považovat za vývojově mladší oproti předchozímu. Nejnovějším typem je pak košile městského střihu, která se v lidovém oděvu ve sledovaném regionu výrazně rozšířila na začátku 20. století.

Mužské košile na sledovaném území jsou zdobeny výšivkou, která vychází z účelového zpevnění spojů i okrajů plátna a soustřeďuje se na límci, rozparku na předním díle a na rukávech. Rozsah a barevnost výšivky má v jednotlivých oblastech a lokalitách svá pravidla a souvisí s věkem nositele košile a příležitostí, ke které je oblékána. Bohatě rozvinuta je u svobodných chlapců ke svátečním příležitostem a naopak u ženatých mužů a jako pracovní oděvní součástka je skromnější. Košile na Moravském Slovensku nesou různá nářeční označení, která vychází z výrazných znaků, které poukazují na podobu výšivky, ale i vzhled rukávů košile nebo například způsob spínání rozparku.