V roce 2016 proběhly v intravilánu obce Ořechov u Uherského Hradiště dva záchranné archeologické výzkumy, při kterých se podařilo objevit a zdokumentovat archeologické situace s doklady osídlení kulturou s lineární keramikou. Zatímco poloha I spočívá přímo na návsi obce a je datována do mladšího stupně LnK, poloha II byla objevena při rekonstrukci vozovky na JV straně Ořechova a z hlediska relativní chronologie ji můžeme zařadit do nejstarší fáze LnK Ia (cf. Tichý 1962; Čižmář 1998). Nasvědčoval by tomu jednak celkový hrubší charakter keramiky se silnou organickou příměsí a jednak některé analogie v tvarové škále nádob a výzdobě. Vyzdvihnout lze například výskyt dvojkónických nádob opatřených na maximální výduti oválným horizontálně protaženým výčnělkem. Podobné keramické tvary známe ze sídlišť nejstarších zemědělců například v Brně-Ivanovicích (Čižmář 1998, obr. 1: 1), Spytihněvy (Schenk et al. 2008, 284, obr. 24), Kladníkách (Peška – Bém 1999, 279; Schenk 2007) nebo Žopech (Tichý 1960, 418, obr. 4). Z tvarových proporcí jsou pro nejstarší lineární keramiku příznačné také nádoby na nožkách, i když ve sledovaném souboru byly doloženy jen nepřímo. Nožku mohla mít na základě některých analogií (např. Čižmář 1998, obr. 1: 10) i výše popsaná menší mísa zdobená drobným výčnělkem. Vzpomenout je nutné také absenci notové výzdoby, jejímiž vývojovými předchůdci mohly být v Ořechově doložené solitérní oválné jamky (Čižmář 1998, 107–108). Mezi další chronologicky citlivé prvky patří dozajista přítomnost lineární výzdoby v podobě širších a hlubších žlábků (Tichý 1960, 424), které zde byly identifikovány v torzech rektilineárních i kurvilineárních motivů. Starolineárnímu období typově odpovídá také nalezený fragment kopytovitého klínu (Vencl 1960). Definitivně snad upřesní chronologii lokality na základě odebraných vzorků až radiokarbonové datování. Z výzkumu kulturní vrstvy a jediného zahloubeného objektu byla na lokalitě Ořechov II získána také kolekce zlomků mazanice, z nichž některé nesou otisky z prutů pletené konstrukce a také fragmenty ručních mlýnků z lokálních pískovců.

Přestože se v údolí ořechovského potoka podařilo prokázat kontinuitu osídlení, pro další výzkum je důležitá zejména lokalita Ořechov II, která by se v případě pozitivního ukotvení v rámci absolutní chronologie mohla stát dalším důležitým referenčním souborem, dokumentujícím osídlení prvními zemědělci ve středním Pomoraví.