Díky vysoké hladině spodní vody a trvale vlhkým podmínkám v podložních jílech představuje Uherské Hradiště jedno z mála měst, kde se v rámci výplní vrcholně středověkých objektů a vrstev nalézá větší množství dobře zachovaných předmětů z organických materiálů. Výjimkou zde proto nejsou ani nálezy kožených artefaktů, které byly objeveny takřka při všech větších plošných výzkumech v rámci historického jádra města. Tento příspěvek si klade za cíl prezentovat výsledky technologicko-typologické a surovinové analýzy z lokality Zelný trh, ve snaze přispět k našim dosavadním znalostem o vrcholně středověkém oděvu, obuvi a dalších předmětech osobní výbavy.

Soubor kožených artefaktů, získaný při archeologickém výzkumu na Zelném trhu, představuje poměrně zajímavý a v některých ohledech ne zcela běžný inventář vrcholně středověké kožedělné produkce, datovaný od druhé poloviny 13. do počátku 15. století. Netypické je zejména nízké procentuální zastoupení obuvi, resp. jejích jednotlivých dílců. Situace je o to více překvapivá, zaměříme-li se na místo nálezu. Jedná se o zadní část parcely přiléhající k vodnímu náhonu, jehož průběžně zpevňované nábřeží se nejpozději od druhé poloviny 13. století zanášelo fluviálními a zejména antropogenními vrstvami hnojného charakteru. Vzhledem k míře opotřebení a celkové fragmentizaci artefaktů nelze uvažovat, že se jedná o předměty ztrátové. Celý soubor lze definovat jako tzv. sekundární, případně terciální odpad. Právě z tohoto důvodu překvapí relativně nízké zastoupení obuvi (cca 8 % z celkového počtu a 47 % ze skupiny identifikovatelných artefaktů mimo výrobní odpad), která v období vrcholného středověku patřila ke spotřebnímu zboží s rychlou mírou opotřebení, díky čemuž v obdobných souborech běžně dominuje. Na druhou stranu je evidentní, že zkoumaný prostor nesloužil jako cílené a pravidelné uložiště tohoto druhu odpadu, neboť získaná kolekce není – i přes dlouhé časové rozpětí – příliš početná.

Z typologicko-morfologického hlediska je nutné vyzdvihnout hned několik nálezů. Prozatím bez přímých analogií z domácího prostředí je fragment zdobeného opasku či řemene, a to zejména díky dochovanému barvení v otvorech. Otázkou zůstává celkový rozsah původního barvení, tedy zda nebyl na červeno natřen celý výrobek, což se zdá být více pravděpodobné. Míra dosavadního poznání této problematiky nám též nedovoluje říci, zda bylo takovéto barvení běžnou záležitostí, nebo jde o luxusní zboží. Opasek měl ve středověké společnosti, kromě základní užitné funkce, též funkci módní a symbolickou. Jeho provedení mohlo být zcela obyčejné, ale také nadmíru honosné. Takový výrobek byl považován spíše za šperk, odznak společenského postavení nositele a příslušnosti k určité vrstvě obyvatelstva.

Posledním významným nálezem jsou úzké pochvy (pouzdra) používané s největší pravděpodobností na styly, které sloužily k rytí do voskových tabulek. Zbylá většina artefaktů již představuje běžný inventář typický právě pro takovéto soubory.

Za standardní lze považovat i výsledky druhového určení použitého materiálu. Z 19 zkoumaných artefaktů byla v 9 případech identifikována hovězina či teletina a u dalších 8 je to nanejvýš pravděpodobné. Jeden artefakt byl vyroben z koziny. Určení se tak nezdařilo pouze u dvou předmětů. Materiálová analýza může být nápomocná i při identifikaci předmětů z hlediska jejich funkce. Za indicii můžeme brát například zjištění, že teletina byla použitá zejména na výrobu artefaktů, které považujeme za pozůstatky pochev.