Několik dopisů, nalezených v pozůstalosti slovenského obrozence, literáta a katolického kněze Jozefa Viktorina, autora příspěvku o hradě Buchlově, otištěném v almanachu Lipa z roku 1862, nám přibližuje jeho vztahy s hraběnkou Ludmilou Berchtoldovou, spolumajitelkou panství Buchlovice a hradu Buchlova. Jejich obsah dokládá, že hraběnka uměla psát, byť dosti kostrbatě, i česky, že to byla paní oddaná rodině, jejímiž záležitostmi a péčí o ni byla časově značně vytížená. V jejím myšlení se snad odráží zemské vlastenectví a také jistě sympatie k českému prostředí, spíše pragmaticky pojatých na základě romantického vztahu k české minulosti.

V dané souvislosti je celkem pochopitelné, že odebrala několik desítek svazků almanachu Lipa s Viktorinovým příspěvkem o hradě Buchlově, kterými jistě obdarovávala své příbuzné a známé. Zajímavější by ovšem bylo zjistit, proč odebrala od téhož autora téměř desítku jeho německy psané gramatiky slovenské řeči (tj. gramatiky vítězící spisovné slovenštiny) a komu je následně věnovala.

V kontextu výše řečeného by nepochybně bylo žádoucí, aby její osobnosti věnovali historici větší pozornost, zvláště když je v její pozůstalosti dochováno množství jejích autentických dopisů i jiných dokumentů. Prozatím, spíše vizuálně a s jistou pietou, si ji můžeme připomenout v kapli sv. Barbory na vrchu Modla vedle hradu Buchlova, kde je pochována spolu se svým manželem; jejich památku připomíná klasicistní náhrobek v podobě anděla s uhasínající pochodní.