Příspěvek se zaměřuje na misionářskou práci českého kněze v Argentině v letech 1923–1925, který byl součástí katolického programu posílení identity československé menšiny v Argentině. Hlavním záměrem je představit osobnost Zdislava Luskače, neboť jeho osobní znaky byly hlavním důvodem, proč se jeho cíle nikdy nesplnily, jak naznačuje název příspěvku. Jeho tvrdohlavá náboženská povaha spolu se špatným zdravotním stavem mu bránila, aby se stal významnou postavou československé exilové komunity v Buenos Aires. Snažil se získat důvěru českých vládních diplomatů, středních a progresivních skupin. Nicméně ve svých spisech přinejmenším přináší cenné informace o situace svých spoluobčanů a jejich životě v meziválečném období v Argentině.

Příspěvek je založen na archivních materiálech uložených v Moravském zemském archivu v Brně, zejména fondu kláštera dominikánského řádu v Uherském Brodě. Také je použita korespondence Zdislava Luskače v několika novinách a časopisech, stejně jako odborná literatura o přistěhovalectví do Argentiny, která prezentuje širší kontext jeho poslání v Buenos Aires.