Studie je reflexí metamorfóz prostorového uvažování od principů moderny k variabilitě současnosti. Jejím smyslem je upozornit na zásadní vývojové zlomy v umění 20. století, které otevřely cestu k soudobému sochařskému výrazu a jejichž závažnost odráží i tvorba současné sochařské generace. Na pozadí střetů uměleckých ambicí i teoretických poznatků dneška lze zřetelněji postihnout vitální tvorbu Davida Medka a Roberta Bučka. Oba umělce spojuje jejich profesní působení na katedře výtvarné výchovy Palackého Univerzity v Olomouci a také shodně žijí a tvoří v regionu jižní Moravy.

David Medek prokazuje zájem o násobení určitého znaku a o jeho záznam v ploše nebo na povrchu skulptury. Z výsledných realizací převažuje motiv sloupu komponovaný na principu mohutného dřevěného objektu s modifikacemi redukovaného geometrického ornamentu. Z přirozené potřeby konfrontovat prostor s plochou vznikla série maleb doprovázených drobným dřevěným objektem. V současnosti láká umělcovu zvídavou mysl nový způsob prostorového utváření metodou 3D tisku a ještě nezmapované možnosti jeho plného využití. Robert Buček považuje za nepostradatelný tvůrčí princip snahu neustrnout a pokaždé znovu přistupovat k významové rovině i prostorové výzvě jinak. Sochař zosobňuje vztah k tradici, ale též potenciál svědčící o potřebě sloučit obecně platná závažná etická paradigmata s výrazovými prostředky současnosti. Ačkoliv se nachází v opačném poli než je konzistentní a vytříbená tvorba Davida Medka, jeho potřeba dobrat se adekvátního výrazu je provázena stejným tvůrčím usilováním. Sochařské dílo obou kolegů je tak svébytným obrazem uměleckého směřování současnosti.