* 1944, Tupesy
roz. Úředníčková
Tupesy

Celoživotní tvůrčí přínos v oblasti uchování tradice výroby tupeské fajánsi

Věra Marková, rozená Úředníčková, je vnučkou zakladatele tupeské keramiky Jaroslava Úředníčka (1874–1951). Její otec Miroslav pracoval, stejně jako další děti z početné Úředníčkovy rodiny, v otcově dílně až do roku 1947. Spolu se sestrou Boženou, provdanou Kovaříkovou, se věnoval malování keramiky. Měl výtvarný talent i řemeslnou zručnost a poté, co odešel z otcovy dílny, založil v domě čp. 252 smaltovnu. Po roce 1948 zůstal ve smaltovně pracující pod nucenou správou jako vedoucí. Zasadil se o výstavbu nové budovy smaltovny otevřené v roce 1958 na místě bývalého sokolského hřiště v Tupesích. V té době už smaltovna zaměstnávala dvacet lidí. Po odchodu do důchodu na začátku osmdesátých let si založil doma malou dílnu, kde se věnoval své celoživotní lásce – keramice.

Prostředí s rodinnou tradicí keramické výroby hluboce ovlivňovalo Věru Markovou už od dětství. První zkušenosti, poznatky a informace získávala jako dítě při četných návštěvách dílny u Hartlů, která existovala na původním místě dílny Oldřicha Úředníčka. Zde jako kruhař pracoval mistr František Petráš, bylo zde zaměstnáno několik maléreček a hlínu si Hartlovi kopali přímo ve sklepě a dále ji zpracovávali původním technologickým postupem.

Věra se vyučila jako soustružnice a krátce po vyučení pracovala v Mesitu, ale brzy po svatbě odsud odešla a začala se věnovat rodinnému řemeslu. Do tajů výroby tupeské fajánsi pronikala nejprve u Hartlů a pak v otcově dílničce, kde pomáhala s poléváním a získávala malířské zkušenosti. Nedocenitelnou učitelkou jí byla proslavená malérečka a její teta Božena Úředníčková, provdaná Kovaříková. Ta nejen uchovávala vzory otcovy dílny, ale také vytvářela vlastní kompozice při zachování původní barevnosti i jednotlivých rostlinných komponentů.

V rodinné tradici se rozhodl v roce 1992 pokračovat syn Pavel, který nejprve při práci ve společnosti Let Kunovice a posléze již naplno pracoval na výrobě keramiky, ve které mu maminka neúnavně pomáhala. Věra Marková je dobře obeznámena se všemi taji výroby tupeské fajánsi od kopání hlíny a jejího náročného zpracování přes odlévání do forem, glazování a především malování. Při práci na tupeské fajánsi zachovává rodinné vzory z dílny jejího dědečka a především rukopis tety Boženy. Vysokou estetickou úroveň jejích výrobků podtrhuje dokonalé řemeslné zpracování. Dílnu v rodinném domě v Tupesích držela po smrti syna Pavla sama až do roku 2003. Poté se díky Jiřímu Kalabisovi dostala k práci pro obnovené Muzeum tupeské keramiky otevřené v roce 2005 v domku čp. 118. V památkově chráněném domku zařízeném jako obydlí hrnčíře je ve dvorním traktu expozice vývoje výroby keramiky v Tupesích, na jejíž realizaci se podílely také pracovnice Slováckého muzea v Uherském Hradišti.

Věra Marková se od roku 2006 stala duší keramické dílny pracující ve dvorním traktu Muzea tupeské keramiky a také ochotnou a znalou průvodkyní v expozici. Po odchodu Jiřího Kalabise spojila své síly s keramikem Radovanem Churým, se kterým Muzeum tupeské keramiky provozuje. Muzeum zabírá téměř veškerý její čas, zejména v letních měsících, kdy je denně otevřeno.

V dílně, která je činná zejména v letních měsících, stále glazuje, maluje, ale na starosti má také práci maléreček, distribuci i prodej zboží. Pravidelně se účastní všech jarmarků pořádaných městem Uherské Hradiště. Návštěvníkům Muzea tupeské keramiky dokáže zprostředkovat zasvěcený výklad nejen o historii výroby keramiky, jejímž je přímým pokračovatelem, ale také dokonalý technologický postup včetně ukázky a možnosti vytvořit si vlastní výrobek.

Věra Marková se celoživotně snaží o uchování a předání odkazu jejího dědečka Jaroslava Úředníčka nejen jako držitelka původní značky tupeské keramiky UT (Úředníček Tupesy). Především se snaží o uchování starých dekorů a vzorů a vysokou řemeslnou úroveň tupeské fajánsi. Po celý život, stejně jako někteří další členové rozvětvené rodiny, byla a je nenápadnou, skromnou, ale nesmírně pracovitou a hybnou silou pokračování tradice tupeské keramiky v její nejlepší řemeslné i výtvarné kvalitě.

Právě díky skromnosti, píli, pracovitosti a poctivosti řemeslné práce osobností jako je Věra Marková můžeme Uherskohradišťsko označit za výjimečný region s nebývalou koncentrací dochovaných rukodělných technik i stále činných výrobců. Svým celoživotním přístupem k odkazu tupeské fajánsi a snahou o její předávání i prezentaci veřejnosti jí proto bylo uděleno čestné uznání za celoživotní tvůrčí přínos v oblasti uchování tradice výroby tupeské fajánsi.