Problematika všech druhů úvazů šátků na Slovácku je velmi široká, proto jsme se zaměřili jen na úvazy tureckých šátků. Nejstarší pokrývkou hlavy ženy byla šatka a čepec. Z úvazu šatky vycházely i úvazy velkých šátků, způsobem hore a dolů konce. Již v první polovině 19. století se začaly místo původních šatek nosit velké čtvercové tištěné šátky. Pod pokrývku hlavy bylo nutné upravit vlasy tak, aby dobře tvarovaly šátek. Některé šátky se vázaly přímo na vlasy, jiné byly tvarovány podložkami různého tvaru a z rozličného materiálu (drátu, dřeva, slámy, látky).

Variant úvazů bylo na celém Slovácku hodně, proto byla vytvořena základní typologie způsobu vázání tištěných šátků. Brali jsme v úvahu jen současné úvazy, které uvazují vdané či svobodné ženy k různým slavnostem a svátkům.

Nejstaršími šátky ze začátku 19. století byly šátky bílé s jemným rostlinným ornamentem na okraji s bordurou a po ploše s rozesetými malými motivy. Později se objevily šátky s rokokovými či empirovými motivy, s oválnými figurálními obrázky v rozích a při okraji a německými nápisy. Hotové výrobky barvenických bílých šátků přicházely ze Saska (Lipska), proto se jim říkalo lipské, saské nebo napoleonské. V malém časovém odstupu se začaly používat šátky barvířské, vyráběné domácími barvíři. Velká plocha byla modrá, potištěná žlutými puntíky a okraj tvořil výraznou borduru s motivem žlutých dubových listů. Uvazovaly se jako turecké šátky na záušnice. Turecké šátky, které se běžně začaly nosit v první polovině 19. století, se dovážely převážně z rakouských zemí. Kromě Podluží se uchytily na celém Slovácku. Vyráběly se ve velkém množství vzorů, několika rozměrech a v základních barvách červené a černé s výraznou květinovou obrubou, podle jejíhož vzoru dostaly také místní pojmenování.

Na luhačovickém Zálesí nosí vdané ženy pod šátkem čepec síťovaný nebo pletený na krosenkách. Uvazoval se šátek 90 × 90 cm, se zelenými třásněmi způsobem na taléřek, na taléř, na matičku nebo na záušnice. Na Uherskobrodsku se v současnosti váže hore konce, kdy konce se obtáčí okolo hlavy, ale i na jelito nebo na nátěstku. Ve farnosti hradčovické říkají ženy tureckému šátku šatka a váže se způsobem na báleš či na jelito; úvaz je podobný úvazu uherskobrodskému. K navázání šátku se používá tzv. nátěsta, jelito, vodorovná jelítkovitá obalenka. Vlčnov tvoří samostatný krojový okrsek v rámci Uherskobrodska. Běžné je vázání šátku vdaných žen konce hore s cípy obtočenými kolem. Ženy si pod šátek dávají loubkovou obálenicu zašitou v plátěném čepci; chodily začepené, uvázané na mladú ženu. Běžný je úvaz na babušu, ale i starý typ úvazu na ocas. Pomocí speciálních obalenek dodnes uvazují v Boršicích u Blatnice, Strání, Březové i na moravských Kopanicích.

Na Uherskohradišťsku vznikly čtyři varianty vázání, které jsou si velmi podobné a v každé obci mají své malé odlišnosti. Typické jsou větší záušnice, kde konce šátku jsou obtočeny okolo hlavy; zde tvoří širší oboru. V současnosti se na Kunovicku váží turecké šátky na pět způsobů. Svobodná děvčata váží na záušnice tak, že turecký šátek se vede přes čelo a vzadu a na bocích se vytvoří řásnaté záušnice. K hodům se váže úvaz na záušnice hore konce s lelíkem. Vdaným ženám se váže úvaz na záušnice s rožky. Zde již se používá obalenka. Méně nosí vdané ženy úvaz na rožky pod krk, většinou ke kabani nebo kožichu. Odrůstající děvčata nosí turecký šátek pod bradu na babušu. Na Buchlovicku se vážou turecké šátky na záušnice – na velkou, dopředu přes uši staženou kuklu, s plochým kulatým dýnkem, kolem něhož se hodně dozadu ovazují boční konce.

Dnes se na Uherskoostrožsku a Veselsku se váže dole konce na ocas se sukem pod dýnkem a dva konce visí po stranách. Druhým současným úvazem je na záušnice – hore konce na rožky, který má podobu turbanu. Zadní cíp nevisí na zádech, ale je zastrčen do úvazu. Na Horňácku jsou známé dva způsoby vázání šátků – dolú rožky, které je svátečnější a nosí se v neděli do kostela, a na úvaz hore rožky, který se nosil na všední dny, na taneční zábavy, pohřby či v neděli odpoledne.

Na Strážnicku se v současnosti váže turecký šátek na záušničku nebo naušničky; je to úvaz pro svobodné děvče i vdanou ženu. Před uvázáním tureckého šátku se vlasy spletly ve dva copy a svázaly se na temeni a uvázala se obalenka – lépka. V Rohatci jsou běžné tři úvazy hore konce na rožky – pro vdanou, na srdéčka pro svobodnou a klasicky na babku – úvaz pod bradu se sukem v týle.

Na jižním i severním Kyjovsku chodí svobodná děvčata zarejděná v plátěném čepci s bohatou ozdobou okolo tváře, kterou je krajka s drobnými perličkami a černý kvítkový turecký šátek. Úvaz na babušu se váže jen o Vánocích a v zimě, a to jak svobodným, tak i vdaným ženám.

V obcích jižního hanáckého Slovácka je známý úvaz šátku na záušnice stejný pro vdanou i svobodnou. Uvazuje se červený i černý turecký šátek. Na hlavu se dá čepeček s krajkou s drobnými zoubky, které lemují obličej. Úvaz tvoří dva otevřené šúsky od hlavy. Na severním hanáckém Slovácku si svobodné i vdané váží jeden úvaz hore rožky. Na hlavu se dá čepec s krajkou, který je střižen mírně do špice. Udělá se dýnko a na temeni se uváží dva rožky.

Studie je doplněna dobovými fotografiemi, které nám zpřesní představu o menších či větších změnách na úvazech tureckých šátků během více než jednoho století.