Ženské soukenné sukně v tradičním lidovém oděvu, kterým je věnován tento příspěvek, spojuje kromě materiálu, také výzdoba, střih a příležitosti, kdy jsou oblékány. Jedná se o jednobarevné, nejčastěji černé, zelené a žluté, vlněné sukně. U spodního okraje jsou lemovány kontrastními stuhami, případně pruhy textilie, přičemž jejich spodní okraj je olemovaný červeným suknem. Názvy těchto sukní odkazují k materiálu, z nichž byly vyrobeny, ať už se jedná o pojem sukňa, nebo súkénka, také tzv. kromrážka a moldonka (jako odvozeniny od názvů vlněné či polovlněné tkaniny). Sukno bylo původním materiálem, ze kterého byly sukně ušity již v období středověku. Tehdy ovšem měly sukně odlišnou podobu a označovaly oděvní součástku společnou pro muže i ženy, teprve v dalších staletích došlo k jejich proměně. V ženském oděvu bylo zásadní změnou oddělení horní a dolní části tohoto původně celistvého oděvu žen, čímž vznikl v 17. století samostatný živůtek a sukně, jak ji chápeme dnes. Sukni jako oděvní součástku různého střihu zakrývající spodní polovinu těla. V lidovém oděvu dodnes rozlišujeme tři základní typy sukní – sukně sešité s živůtkem, sukně do pasu, vpředu sešité, a tzv. dvouzástěrový typ oděvu neboli zadní zástěra. Skupina soukenných sukní, o které se v příspěvku jedná, patří k typu sukní do pasu, vpředu sešitých.

Oblastmi, na které je v příspěvku soustředěna pozornost, jsou slovácké regiony Dolňácko a Podluží. Zde jsou v některých lokalitách soukenné sukně při obřadních nebo svátečních příležitostech dosud oblékány. V minulosti byly jejich podobné varianty rozšířeny na širším území. Pro příklad slouží v textu zmíněná slovenská oblast Záhoří, sousedící s výše uvedenými regiony Slovácka.

Na základě poznatků dostupných z literatury, informací z terénu a příkladů z muzejních sbírek se lze domnívat, že se jedná o variantu sukní doloženou v písemných a obrazových pramenech již na počátku 19. století. Pravděpodobně ovšem s ještě starším datem vzniku a s kořeny vycházejícími z renesanční stylové módy. Tyto sukně koexistovaly vedle sukní ušitých z nových materiálů a zůstaly uchovány v lidovém oděvu zejména jako obřadní a velmi sváteční ženská oděvní součástka, která v původní podobě asi tvořila celek s živůtkem specifického střihu, s ostrými špicemi a výzdobou lemováním. Snahou bylo v tomto příspěvku poukázat na oděvní součástku, která je podle všeho pozoruhodným reziduem stylové módy vyšších společenských vrstev v lidovém oděvu a dochovala se do současnosti v popsané podobě v oblasti Dolňácka a Podluží.