Tato studie se zabývá běžným fungováním věznice v Uherském Hradišti v podmínkách závěru 19. století a počátku 20. století, tedy před druhou světovou válkou. Vzhledem k zásadní roli centrálně předepisovaných či inspirovaných řádů lze však běžné fungování této věznice v základních otázkách zobecnit také téměř na všechny věznice sborových (resp. krajských) soudů na Moravě.

Předpisy regulujícími běžný provoz věznice, chování, práva a povinnosti jejích zaměstnanců i samotných vězňů byly především domácí řád a služební řád pro dozorce, dále pak různé předpisy s užší platností. Hlavní body obsahu těchto předpisů, které popisuje první část studie, postihují život vězňů od jejich přijetí k výkonu trestu, ustrojení, denního režimu, práce, vyučování, stravování až po jejich propuštění z věznice a jejich dodržování bylo vymáháno disciplinárními postihy. V tak organizovaném společenství, jakým byla věznice, byl zvlášť důležitý pevný a repetitivní denní rozvrh, který byl narušen pouze svátečními dny a jehož nedílnou součástí byla práce vězňů.

Práce vězňů a její nejdůležitější aspekty pak jsou obsahem druhé části této studie; práce byla ve zkoumaném období hlavní aktivní náplní života trestanců ve věznicích a způsobem jejich výchovy, přesto ji však nelze vnímat jako neúčelný trest. Většinou šlo o řemeslné práce, výpomoc při zemědělských pracích a jiné činnosti využité buď samotnou správou věznice (či prezídiem soudu) nebo externí společností.

Také byla pro vězně určena výuka, povinná pro určité skupiny negramotných vězňů, a možnost půjčování knih z vězeňské knihovny. Tato druhá možnost byla využívána především vyšetřovanci, kteří jinak téměř neopouštěli své cely. V závěru se pak studie krátce zabývá související otázkou nebezpečí politické propagandy ve věznici v období první republiky.