Předkládaná studie se věnuje problematice interpretace obrazu Kristus ve vinném lisu, který ve druhé polovině třicátých až čtyřicátých let 18. století vytvořil původem vídeňský malíř Josef Karel Herchenräter (1701–1746). Rozměrná olejomalba, uložená dnes ve farním kostele sv. Františka Xaverského v Uherském Hradišti, původně tvořila součást vybavení místního kláštera menších bratří. Z kláštera byla přemístěna po roce 1950, kdy se konventní budovy staly sídlem Státního okresního archivu. S přihlédnutím k této události se studie pokouší zasadit dílo do kontextu uměleckých akvizic iniciovaných ve městě františkány.

První část příspěvku se věnuje popisu a formálnímu rozboru malířské kompozice, jejíž ústřední část představuje postava Krista – v bederní roušce a rudém plášti – stojící v lisu plném hroznů, jehož „páku“ v podobě kříže utahuje polopostava Boha Otce. Poté se pozornost obrací k verši z Písma a latinským textům, které malbu doplňují. V rámci propojení mystického lisu se symbolickým významem krve Krista připomíná následující pasáž zásadní texty spojené s námětem.

Jelikož výklad Písma úzce souvisí s vývojem zobrazování námětu ve výtvarném umění, nezapomíná studie ani na jeho ikonografický vývoj. V tomto ohledu hrají pro zobrazení Krista ve vinném lisu významnou roli rytiny bratří Wierixů, šířené po celé Evropě. V této souvislosti nezůstávají opomenuty ani analogie, jež můžeme k uherskohradišťskému obrazu nalézt například v brněnském kostel sv. Janů či v jihoamerickém koloniálním umění.

Tímto způsobem dospívá studie k pokusu o „dešifrování“ zprávy obsažené v díle. Ústřední a současně závěrečnou část práce proto tvoří interpretace obrazu nejen z hlediska spirituality 17. a 18. století, ale také františkánského řádu. Jedná se o analýzu přibližující problematiku prožívání mystického prožitku a jeho zobrazování ve výtvarném umění, resp. v uměleckém konceptu františkánského kláštera v Uherském Hradišti.