Článek Francouzské podněty v díle moravského malíře Joži Uprky a otázka zaujetí umělce myšlenkou regionalismu se týká vazby Uprkových obrazů k širokému celoevropskému kulturnímu prostředí té doby. K ryze vnější a v literatuře již připomenuté souvislosti Uprkova Štěrkaře s Courbetovými Štěrkaři, připojuje autor článku ikonografickou paralelu mezi Courbetovým obrazem Slečny na břehu Seiny a Uprkovým Odpočinkem. Rovněž se vyjadřuje k obecnějším vazbám prací moravského malíře s francouzským plenérismem a výtvarně realisticky artikulovaným ruralismem obsaženým v malbách Françoise Milleta i tradičnějšího Julese Bastiena-Lepagea. V textu je zvažováno i jedno z možných společných východisek Brožíkovy bretaňské tvorby a některých Uprkových maleb, kterou by mohla být inspirace malbami Fritze Uhdeho. Autor obrací pozornost rovněž k monotematické tvorbě, slováckého autora, ve které nachází příbuzné rysy s pracemi členů novodachovské kolonie soustředěné ke kulturním hodnotám a svérázu místního prostředí dachovského regionu. Konstatuje, že pozornost mnohých malířů, včetně Joži Uprky, k místnímu regionu vyvěrala z širokého regionalistického hnutí, které již od 19. století procházelo Evropou a nacházelo živou odezvu i u nás zejména v literární tvorbě. V Uprkově díle dosáhlo tvůrčího zenitu obrazem Boží Tělo v Hroznově Lhotě ve výjevu, zachycujícím segment dětského svátečního průvodu, malířsky podaném již bezmála v duchu estetiky francouzského impresionismu.

V souvislosti s novodachovským hnutím srovnává autor článku malířskou tvorbu hlavního představitele dachovské kolonie Adolfa Hölzela, jenž byl svým původem rovněž Moravanem, s Uprkovou tvorbou a uvádí, zprvu obdobné umělecké pozice obou autorů i jejich pozdější výtvarné cesty, vedoucí zcela opačným směrem. V závěru text připomíná Sdružení výtvarných umělců moravských, ve kterém Uprka byl stěžejní osobností, jež bylo úzce svázáno s regionem Moravy a také jeho zprvu pozitivní roli ve výtvarné kultuře této oblasti i jeho pozdější retrográdní pozice v našem výtvarném umění. Stať uzavírá konstatováním, že Uprkovo figurální malířské dílo v jeho osobitosti, výtvarné kvalitě a kulturní přínosnosti pro české umění v závěru 19. století zůstane trvalou hodnotou jako pandán krajinářské tvorby žáků Julia Mařáka, z nichž někteří přinesli tvůrčí vklad i do výtvarného dění na jižní Moravě.