Alois Kalvoda se narodil 15. května 1875 ve Šlapanicích u Brna. V letech 1892–1897 studoval krajinářskou školu Julia Mařáka na pražské Akademii. Po studiích krátce pobýval v Paříži (1900) a Mnichově (1901), kde se seznámil s novými tendencemi ve výtvarném umění. Od roku 1900 měl vlastní soukromou krajinářskou školu v Praze. Se studenty jezdil do plenéru, např. na Křivoklát a Šumavu.

Kalvoda se podílel na založení Klubu přátel výtvarného umění v Brně (1900) a Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně (1907). Zabýval se redakční činností v časopise Dílo, napsal dramata a vzpomínky. Roku 1917 koupil zámeček Běhařov na Šumavě, který opravil. Žil zde až do konce svého života a provozoval zde i krajinářskou školu. Zemřel 25. června 1934.

Grafické tvorbě se věnoval v letech 1900–1910. Technikám se naučil pravděpodobně v Mnichově. Inspiračním zdrojem pro něj byla především Worpswedská kolonie a secesní dekorativismus. Ovládal techniku leptu, akvatintu, litografii, mezzotintu a dřevoryt. Ztvárnil asi dvacet čtyři kompozic, převážně s motivem krajiny, kde se objevují břízy, např. lepty Krajina s hradem (1902), Rybník u Bělohradu (1904), Potok s břízami (1905) a Cesta s břízami (1906). Některé kompozice jsou stejné jako malby, např. Na opuštěných cestách nebo Chalupy pod stromy, motiv, pro který se inspiroval na Slovácku. V leptech využil hru linií a plošnost, stejně jako v jediném dřevorytu Starý hrad (1910). V litografii se naopak více projevila studijní kresebnost. U mezzotinty převládá melancholická a tajemná nálada temných scenérií (Soumrak, 1905). Jediné tři figurální kompozice vycházejí z biedermeierovského stylu, znázorňují dámy v parku, Na lavičce, Dvě dívky v sadě (1907). Známá jsou také tři ex libris, opět s motivy stromů (zinkografie).