Na Moravě v první polovině 19. století funkci obecního představeného zastával volený úředník – pudmistr. Hospodaření s obecním jměním představovalo jednu z jeho hlavních kompetencí. V případě velehradského panství nám dochované obecní účty umožňují podrobně tuto agendu popsat.

Co se týče příjmů do obecní pokladny v popsaném období, důležitou roli hrál obecní nemovitý majetek. Jednalo se buď o budovy (obecní hospoda, kovárna, masný krám atd.), nebo o různé druhy zemědělských pozemků (pole, louky, lesy), popř. také stavební místa. Nejčastějším způsobem finančního výnosu byl pronájem, který se zpravidla uskutečňoval formou veřejné dražby. Pokud obec neměla dostatečný majetek a nedokázala pokrýt své potřeby z výnosu obecního jmění, musela chybějící peníze vybrat od členů obce. Výdajovou stranu obecních účtů tvořily zejména platby spojené s údržbou obecního majetku a platy představených i obecních služebníků. Jejich výši určovala obec sama.

Hospodaření s obecním majetkem a penězi bylo podrobeno bedlivému dohledu samotných obyvatel i vrchnostenských úředníků. Kontrolní mechanismy byly poměrně přísné a hlavní roli v nich hrály každoroční revize obecních účtů. Větší výdaje byly také předem projednávány s obecním shromážděním a povolovány vrchností, jež vysílala svého zástupce také k licitacím (veřejným dražbám). Zavedením všeobecného zřízení obecního roku 1850 došlo k uvolnění těchto podmínek, a tedy také menší disciplíně obcí v oblasti hospodaření s veřejným jměním.