Text sleduje středověké dějiny a stavební podobu kláštera františkánů observantů v Uherském Hradišti. Nejstarší stavební dějiny konventu, založeného roku 1491 diplomatem a biskupem Janem Filipcem, nejsou dokumentovány písemnými prameny. V rámci razantních barokních úprav během 17. a na počátku 18. století došlo navíc k barokní přestavbě chrámu a odstranění středověkých klášterních budov. O podobě pozdně gotického konventu tak podává informaci především ikonografický materiál, výsledky archeologických průzkumů a zprávy z barokních klášterních kronik.

Přímé zprávy o stavbě sice postrádáme, prameny však potvrzují, že výstavba konventu nebyla u konce ani v době odchodu bratrů z města v roce 1543. Z klášterního kostela byl tehdy vystavěn polygonálně uzavřený presbytář a obvodové zdivo trojlodí, které však nebylo zaklenuto. Chrám završila vysoká sedlová střecha se západním stupňovitým štítem. Klášterní stavby, budované současně s kostelem, netvořily v pozdně gotické fázi uzavřenou dispozici. Konventní budovy byly dvě – východní severojižně probíhající trakt severně od presbytáře a trakt severní západovýchodní orientace. Areál doplňovala věž pojatá dnes do hmoty konventu v jeho jihozápadním nároží. Zcela výjimečnou součástí pozdně gotického klášterního komplexu byla budova, lokalizovaná v roce 1991 archeologickým průzkumem v jihozápadním koutě rajského dvora. Stavbička čtvercového půdorysu s mělkým trojbokým závěrem a kryptou byla sakrálním objektem a mauzoleem. Snad by bylo možné drobný funerální objekt ztotožnit s místem posledního odpočinku zakladatele kláštera Filipce. Bylo to nejspíše právě toto místo, které navštívil král Vladislav v roce 1511, aby uctil Filipcovu památku.