* 1970, Uherské Hradiště
roz. Strmisková
Práce s hlínou – kamenina
Podolí

Gabriela Majíčková je vyučena malířkou keramiky ve Středním odborném učilišti uměleckých řemesel v Praze (1984–1987) u prof. Mileny Veverkové pro podnik Keramika Dubňany. Hrnčířské zkušenosti při studiích získala od mistra Jaroslava Neduchala a výtvarné poznatky od mistra Karla Hanáka v Dubňanech. Cenné podněty pro další praxi v letech 1990–1997 čerpala v dílnách Denisy Chvátalové v Uherském Hradišti-Rybárnách, Jiřího Planety ve Starém Městě, v keramice u Jančových v Buchlovicích, u Bohumila Úředníčka v Nedakonicích, v Dekoru v Tupesích. Nemá však konkrétní osobnost jako vzor, obdivovala vždy všechny poctivé řemeslníky, hrnčíře a malérečky, kteří tvoří s láskou. A o to se snaží i Gabriela Majíčková.

Od roku 1998 se věnuje samostatné činnosti, pracovala nejprve ve své dílně ve Véskách, nyní má dílnu v Podolí. Dříve více malovala především tradiční majolikové motivy. Postupně přešla na svůj rukopis malby, snažila se držet své představy a neustále se zdokonalovat – mít lehčí ruku při točení. Vznikl tak neopakovatelný styl jejích výrobků, který je pro svou jednoduchost, ale zároveň preciznost na první pohled rozpoznatelný. Gabriela Majíčková pracuje na všech částech výrobku sama, výrobky točí, uchatí i dekoruje. Používá především hlínu vhodnou pro výrobu jemné kameniny a světlejší, plastičtější hlínu k výrobě drobnějšího užitkového i dekorativního sortimentu. Jemné kameninové zboží respektuje tradici, materiál i tvarosloví. Využívá polovičního namáčení do bílé matné glazury, režný střep namáčí v glazuře hnědé. Dekor maluje kobaltovým barvítkem. Nejoblíbenější barvou je modrá, méně obvyklá je barva hnědá. K získání patiny používá burelového roztoku. Maluje především jednoduché motivy – nejtypičtější jsou podélné a svislé proužky, tečky, kostičky nebo kytičky. Lidé si její hrníčky prý pojmenovali jako „pyžamové hrnky“. K dozdobení používá originální prvky z přírodních materiálů – motouz, proutí, pedig, kůži, konopí nebo drát, u dekorativních předmětů využívá také barevné sklo. Vzory na kameninu nevytláčí, používá spíše řezání nebo lepení. K typickému užitkovému sortimentu patří jemné kameninové čajové a kávové hrníčky s podšálky, misky, talíře, džbánky, zvonečky, aroma lampy, nově i máslenky, svícny a vázy. Věnuje se také modelování. Vyrábí anděly a panenky doplněné konopnými vlásky nebo křídly z pedigu.

Gabriela Majíčková navštěvuje akce po celé republice i v zahraničí. Zúčastňuje se jarmarků v Kunštátě, Berouně, Rožnově pod Radhoštěm, v Praze i v Piešťanech. Současně předává své umění dětem – vedla keramický kroužek při Domě dětí a mládeže v Uherském Hradišti. Ovlivnila také své dvě dcery, hlavně starší z nich baví rukodělné práce – vyšívá krojové součástky a vyrábí šperky.

Výrobky Gabriely Majíčkové vycházejí z tradičního tvarosloví, původních barevných kombinací, které svou vlastní invencí rozvíjí do osobitého rukopisu s vysokou estetickou úrovní a precizním řemeslným zpracováním.