První pokusy archeologů – amatérů o výzkumy na území bývalého okresu Uherské Hradiště se uskutečnily již před více než sto lety, v souvislosti se snahou objevit velkomoravský Velehrad. Právě díky těmto nadšencům se do dnešních dob dochovaly zmínky o řadě dosud plně neprozkoumaných nalezišť. K jejich přesné lokalizaci v současnosti archeologům vydatně pomáhá moderní technika. Díky letecké prospekci terénu tak byly objeveny například tři nové lokality v okolí Uherského Brodu, dosud ukryté pod zemí. Z výšky se takové objekty projevují třeba jako různé odstíny dozrávajícího obilí. Velkou pomůckou je i databáze všech doposud známých archeologických nalezišť, která byla vytvořena během posledních pěti let.

Nejdůležitějším předpokladem pro práci archeologa však stále zůstává jeho cit pro terén, umění číst příběh skrytý v zemi. Potřebná je hlavně vnímavost, aby člověk jeho signály zachytil a dobře rozšifroval. Příznakem může být třeba modelace krajiny. Ledacos napoví i poloha. „Různé kultury preferovaly odlišné polohy. Například neolitičtí zemědělci a Slované dávali většinou přednost nížinným nivám v blízkosti vody,“ popsal archeolog Miroslav Vaškových.

Místo, na kterém nakonec začnou kopat, však kupodivu většinou neurčují sami archeologové. „Nejčastěji nás osloví investoři staveb. Ti mají totiž ze zákona povinnost nahlásit, zahajují-li práce v blízkosti památkových zón a ochranných pásem. V tomto případě jde o výzkum předstihový. Nebo zavolají ti, kteří při výkopech naruší třeba hrob nebo odpadní jámu, pak se jedná o výzkum záchranný,“ vysvětlil archeolog. Právě podle typu výzkumu se řídí tempo vykopávkových prací. „Obecně platí, že velmi rychle musíme postupovat, pokud zachraňujeme již rozrušený nález. Ale i zde se musí například kostrový hrob preparovat velmi opatrně a důkladně, nejprve špachtlí, pak štětečkem a nakonec třeba i skalpelem, abychom nezpůsobili škody, které už by nešlo odstranit,“ dodal Vaškových.

Dnešní archeologie je výrazně mezioborová disciplína. Nejde jen o to nějaký předmět nalézt, ale také, a to zejména, zachytit všechny jeho dostupné souvislosti. Proto archeologové často spolupracují s antropology, kteří u vyzvednuté kostry určí např. pohlaví, stáří jedince nebo stopy po zranění, numismatiky, geology nebo odborníky z technických fakult vysokých škol, kteří rozborem materiálu nástroje mohou napovědět mnohé nejen o samotné kvalitě předmětu, ale třeba i o existenci obchodních vztahů, pokud se jedná o materiál, který se na sledovaném území nevyskytoval. Právě snahou vytvořit plastický obraz života v minulosti se liší archeologie od prosté touhy objevit.