Jméno Vladimíra Groše /*1946/, keramika z Veselí nad Moravou, je více než čtyřicet let spojeno s Uherským Hradištěm. Vystudoval zdejší Střední uměleckoprůmyslovou školu a od roku 1967 se zde podílel na výchově a vzdělávání uměleckého dorostu oboru Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu. Zpočátku společně se Stanislavem Mikuláštíkem, později (od roku 1976) s Jiřím Vlachem. Za dobu jeho pedagogického působení prošlo oborem více než dvě stovky budoucích keramiků, sochařů, umělců, kteří měli opravdu štěstí – poznali tvůrce s jasným žebříčkem hodnot a s bohatým tvůrčím i občanským životem. Svoje zkušenosti předával vždy s kritickým nadhledem, lidskostí a zejména pak s notnou dávkou laskavého humoru, který se nakonec odráží i v Grošových keramických plastikách. Mnozí z jeho žáků jsou dnes na české i slovenské umělecké scéně nepřehlédnutelní. Rádi však vzpomínají na léta malin nezralých, prožitých v Uherském Hradišti „na keramice“. K nejznámějším z nich patří Max Velčovský, Daniel Piršč, Ludmila, Miroslav a Jan Kováříkovi, Hana Exnarová, Jiří a Helena Hlušičkovi, Ondřej Batoušek, Pavla Vachunová.