Surrealisticky zpodobněné malby a kresby Jakuba Tytykala v kontrastu s realistickým pojetím soch a reliéfů Ireny Armutidisové. Přesto mají cosi společného. Touhu odhalit stereotypy v různých momentech lidského chování, dané „role“. Situace, kdy se návštěvníci imaginárních vernisáží mění přednašima očima v umělecké dílo, které chvíli předtím obdivovali, je satirou na časté elitářství a nesrozumitelnost galerijního dění.