Pro sochařskou tvorbu Quida Kociána (1874–1928) je nepřehlédnutelné výrazné modelační cítění, pevný kompoziční řád a obsažnost v námětových okruzích převážně řešících vypjaté situace, prožitky i mnohotvárné pojednání nelehkého lidského údělu. Tím se toto osobité dílo řadí do trvalých hodnot českého sochařství z přelomu 19. a 20. století s následným odkazem pro poznání vývoje v širokých souvislostech evropského umění. Jedinečný soubor téměř stovky plastik pochází ze soukromé sbírky.