(AB)NORMALIZACE
Dvacáté výročí sametové revoluce přimělo Jindřicha Štreita k tomu, aby znovu prošel svůj archiv negativů z doby před rokem 1990. Bylo to přes 300 000 záběrů, z nichž bylo publikováno jen něco přes sto v jeho knize Vesnice je svět (1993), v katalogu Zabavené fotografie (1999) a jednotlivě i jinde. Loňská publikace a výstava (Ab)normalizace (název vymyslel Ludvík Vaculík, premiéra se uskutečnila v Muzeu Kroměřížska v Kroměříži) je sestavena pouze z dříve nepublikovaných záběrů. Tento druhý výběr, provedený z odstupu dvaceti let, není druhořadým výběrem. Varianty známých autorových námětů jsou rovnocenné, naprostou novinkou jsou pak fotografie z měst, které Štreit jako fotograf vesnice dříve neměl příležitost uplatnit. Vznikaly na cestách ze Sovince severně od Olomouce do okolních center společenského života, najdeme však i snímky z Prahy a Brna. Cesty souvisely s fotografováním režimních oslav, ale také třeba s návštěvami umělců, jejichž výstavy na Sovinci Štreit pořádal.

JINDŘICH ŠTREIT
* 5. září 1946 Vsetín
fotograf, vysokoškolský pedagog, kurátor výstav a organizátor kulturního života.

Studia: 1960–1963 Gymnázium v Rýmařově; 1963–1967 Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci; 1974–1977 Škola výtvarné fotografie v Brně; 2000 obhájení habilitačního řízení (docentura) na katedře fotografie Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění v Praze, 2009 absolutorium profesorského řízení, 18. 9. 2009 prezidentem republiky jmenován profesorem.

Jindřich Štreit od roku 1967 realizoval přes 850 samostatných výstav v řadě zemí Evropy i v zámoří a byl účastníkem mnoha mezinárodních dílen a sympozií. Souběžně s fotografickou činností intenzívně spolupracoval s významnými českými a slovenskými umělci. Se svou ženou Ágnes připravovali na Sovinci od konce 70. let výstavy s přednáškami a doprovodnými hudebními nebo divadelními akcemi. Výstavy instalovali ve svém domě v bývalé školní třídě, později byly rozšiřovány i do předhradí a dalších prostor sovineckého hradu. Tyto neoficiální kulturní aktivity se staly již záhy legendárními a na sobotní vernisáže se sjížděli návštěvníci z celé republiky. Pro obyvatele okolních obcí také organizoval zájezdy na výstavy a do ateliérů výtvarníků. Nadšený umělec a učitel rozvíjel alternativní přístup zprostředkovávání umění lidem, kteří měli v izolovaném regionu minimální možnost kontaktu s živým uměním. Od roku 1990 část své práce soustavně věnuje podpoře humanitární a charitativní činnosti. Za svoje fotografie získal řadu domácích i mezinárodních ocenění. Jeho fotografie jsou zastoupeny v nejvýznamnějších českých a světových galeriích a v mnoha soukromých sbírkách.

V současnosti v rámci pedagogické činnosti společně s kolegy z Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě mimo jiné pro studenty pravidelně připravuje fotografické dílny a především dlouhodobé fotografické projekty, které mapují běžný život ve městech i na vesnicích.