Od 11. března do 6. června 2010 nabízí Galerie Slováckého muzea v Uherském Hradišti možnost prohlídky retrospektivní výstavy obrazů a kreseb vynikajícího moravského malíře Vladimíra Vašíčka. Impulzem k uspořádání výstavy se staly nedožité devadesáté mistrovy narozeniny. Nelehkého úkolu se ujala Galerie výtvarného umění v Hodoníně, která ve spolupráci  se Slováckým muzeum, rodinou a Doc. PhDr. Josefem Malivou, CSc., historikem umění, ke konci loňského roku připravila v hodonínském Domě umění poměrně rozsáhlou přehlídku, postihující základní etapy a proměny malířského díla tohoto umělce. I když se s Vašíčkovými díly návštěvníci Galerie Slováckého muzea občas setkávali v rámci kolektivních přehlídek umění, poslední samostatnou výstavu zde viděli před 45 lety, v roce 1965. Slovácké muzeum tak teprve dnes splácí svůj dluh vůči tomuto významnému umělci.

Vladimír Vašíček, rodák z obce Svatobořice – Mistřín u Kyjova, kde trvale žil a působil až do své smrti, patřil k tvůrcům, jejichž dílo se i ve složitém období padesátých let formovalo mimo hlavní kulturní centra země, a přesto postupně vstupovalo do úzkého kontaktu s aktuálním domácím výtvarným děním a do jisté míry i s uměním zahraničním. Padesátá a šedesátá léta minulého století nebyla pro představitele moderního umění jednoduchá, protože jeho práce neodpovídaly představám oficiální doktríny socialistického realismu a Vašíček se společně s dalšími umělci ocitl na indexu jako „persona non grata“. Zejména po nástupu normalizace musel odejít do ústraní a jeho hlavní obživou se tak stala převážně restaurátorská činnost v církevních stavbách. Vašíčkův svatobořický ateliér se však stal místem setkávání mnoha umělců, myšlenkové svobody, podnětů i vysílaných nadějí.

Vladimír Vašíček byl umělcem, který svým dílem usiloval o naplnění dlouholetého tvůrčího zápasu, v němž jde o to, aby nazíraná skutečnost nebyla tlumočena realisticky, ale umocněna do svébytného obrazového útvaru, postupně přecházejícího k abstrakci. Byl nejen malířem, ale svým způsobem i filozofem a myslitelem, který svou tvorbou zaujímal určitý, plně vyhraněný postoj ke světu a lidem. Jeho dílo, které je nespravedlivě opomíjeno, tak neodmyslitelně patří do kontextu vývoje českého výtvarného umění 20. století.