Výstava přibližuje výjimečnou výtvarnou tvorbu – naivní olejomalby otce a syna Františka a Josefa Hánových, kteří přišli do Blatnice pod Svatým Antonínkem ze Starých Hutí pod hradem Buchlovem. Tady kdysi stála na panském pozemku v údolí kolem potůčku Stupavy skelná huť a potašárna. Tehdejší obec Glashütten byla poprvé uváděna kolem roku 1701 a měla kolem padesáti domů. V domku čp. 19 u potoka na čp. 19 Jan Hahn, (1777, Glashütten – 6. 9. 1836, Blatnička) s manželkou Annou.

Podruh Jan Hána pracoval v místní skelné huti jako navažeč písku, sody, potaše, vápence a podílel se na utváření sklářského kmene, ze kterého vznikala sklovina. V peci se topilo dřevěným uhlím z místních lesů, na jehož těžbě se rozvětvená rodina Hánů také podílela. Manželům Hánovým se v Galshütten narodilo osm dětí. Třetím v pořadí byl František (2. 11. 1804, Stupava – 29. 12. 1877, Blatnice čp. 55). Děti s matkou chodily do lesa na těžbu dřeva k výrobě dřevěného uhlí a později s otcem do hutě mlet vápenec. Tady František poprvé uviděl ruční práci malování a také začal kreslit na sklo. Poměry v zastaralé skelné huti, kterou Samuel Reich v roce 1823 modernizoval, se postupně vlivem konkurenční sklárny postavené v Koryčanech zhoršovaly a místní obyvatelé odcházeli za prací do nově vzniklých skláren v Kyjově nebo do sklárny v Novém Hrozenkově. Situace se ve sklárnách natolik zhoršila, že v roce 1876 musela svou činnost ukončit.

Do Blatničky přišla rodina Hánova v roce 1829 a usadila se na domě čp. 50, kde matka dětí Anna Hánová v roce 1834 zemřela. Její muž Jan zemřel v Blatničce čp. 50 v roce 1836 ve věku 59 let na choleru. Syn František se usadil v Blatnici na čp. 55, v domě, který mu otec zakoupil. Zde maloval nejen sklo, ale postupně se zabýval také malbou na dřevěný nábytek, plech a později se věnoval i malbě názední. Sklo nakupoval od žida ze Bzence, který pro zboží zajížděl do Galshütten a Koryčan a své výrobky prodával na jarmarcích. Ve Bzenci se svobodný František Hána potkal s Josefou Blažkovou (1812–), dcerou kloboučníka Josefa Blažka a Františky Saidové z Veselí (dcera měšťana Martina Saida z Veselí), se kterou se v kostele sv. Jana Křtitele 16. 11. 1835 oženil. Jako zdroj obživy tehdy v matrice uvedl, že je malíř. Zplodili spolu pět dětí, čtvrtým byl syn Josef (20. 3. 1842, Blatnice čp. 55 – 20. 4. 1917), známý v Blatnici jako kostelník a pantáta maléř. Své obrazy nikdy nesignovali, nepodepisovali, proto bylo celkem detektivkou dopátrat se jejich autorství a obrazy identifikovat.

František Hána upadl v zapomenutí (připomínáme jen, že je autorem velkého oltářního plátna přímo v kapli sv. Antonína na kopci v Blatnici), Josef je dodnes v paměti blatnických obyvatel uchováván.

Malované votivní obrazy na plátně – tedy obrazy s náboženskou tématikou – jsou odrazem jejich poučenosti a výrazem vztahu k víře. Jednotlivé výjevy poodhalují tajemství celé křesťanské cesty, kterou nás výstava vede od doby adventní, začínající po svátku svaté Kateřiny k době vánoční, mezi Božím hodem vánočním, svátkem Narození Páně po slavnost Zjevení Páně. Své místo má ve výstavě doba postní a velikonoční, od Božího hodu velikonočního do Seslání Ducha svatého. Výjimečné je Hánovo pojetí zobrazování Nejsvětější Trojice, znázorňování svatého Antonína Paduánského, Tomáše, Cyrila a Metoděje, Vavřince či Flomény, kteří mají v církevním kalendáři v tomto období svůj svátek. Ve výstavě jsou i ukázky věnováné Panně Marii, kterou znázorňovali v nejrůznějších výjevech (Nanebevzetí P. Marie, P. Maria Růžencová, P. Maria Bzenecká, Svatohostýnská, Mariazellská, Provodovská). Hánovi ji uctívali s velkou láskou a s oblibou ji vymalovávali.

Malý výběr z jejich tvorby vám nyní zprostředkováváme v Kapli sv. Josefa v Kyjově. Výstava je doplněna rodokmenem rodu Hánů a v textech také životními okamžiky, při nichž obrazy Hánových sloužily prostým a obyčejným lidem k rozjímání, modlitbě i potěše.

S jejich pracemi se v rodové linii setkáváme v průběhu celého 19. století. Hánové se s oblibou věnovali rovněž malbě názední, malování na nábytku, plechu, na textiliích, např. malováním praporců a korouhviček. Stěžejní tvorbu představují však olejomalby na plátně, které jsou ve velkém souboru zastoupeny ve Slováckém muzea, ale nacházejí se rovněž v dalších institucích a jednotlivě v soukromých sbírkách v obcích po celém Slovácku, včetně Kyjova a obcí Kyjovska. Vždyť si je lidé odnášeli z pouti od Svatého Antonínka, kde Hánovi své obrazy údajně nabízeli věřícím.

Romana Habartová